Hudba začala hrát pomalý tanec. Pořád ještě na ni zíral, vpíjel se do ní pohledem. Jeho zelené oči potemněly a zdivočely touhou. Najednou měla pocit, že ji každým okamžikem prudce přitiskne k sobě a tvrdě políbí, aniž by řekl jediné slovo. "Chtěla by sis zatančit?" zeptal se jemně. Hraju si s ohněm, s něčím, čemu nerozumím, napadlo ji najednou. A v tom si uvědomila, že je vyděšená. Srdce se jí prudce rozbušilo. Měla pocit, jako by ty zelené oči promlouvaly k něčemu v ní, co je skryto hluboko pod povrchem - a tato část jejího já na ni nyní křičela "nebezpečí!" A jakýsi instinkt, starší než celá civilizace, ji nabádal k útěku, ba přímo k úprku. Ani se nepohnula.

     Dneska se stane něco hrozného. Vlastně nevím, proč jsem to napsala. Je to nesmysl. Nemám žádný důvod být rozrušená, naopak, mám všechny důvody být šťastná, ale… Ale je 5.30 ráno a já jsem už vzhůru a mám strach. Snažím se pořád přesvědčit samu sebe, že jsem jen rozhozená časovým posunem mezi Francií a zdejším místem. Ale to nevysvětluje, proč se cítím tak vyděšená. Tak ztracená. Předevčírem, když jsme jely s tetou Judith a s Margaret autem z letiště, jsem měla tak divný pocit. Když jsme zahnuly do naší ulice, najednou mě napadlo: "Máma s tátou nás doma čekají. Vsadím se, že budou na verandě nebo v obýváku, kde nás budou vyhlížet z okna. Muselo se jim po mě hrozně stýskat." Já vím, zní to naprosto bláznivě. Ale dokonce i když jsem už zahlédla náš dům a prázdnou verandu, pořád jsem měla stejný pocit. Vyběhla jsem po schodech, zkusila dveře a zaklepala klepadlem. A když teta Judith odemkla, vrazila jsem dovnitř a pak jsem jen stála v hale, naslouchala...

Elenu obklopili spolužáci v ten okamžik, kdy vstoupila na parkoviště střední školy. Všichni tam byli, celá parta, kterou neviděla od konce července, a čtyři nebo pět dalších nohsledů, kteří doufali, že si získají na popularitě, když se budou držet s nimi. Přijímala od svých přátel jedno objetí na uvítanou za druhým. Caroline vyrostla alespoň o tři centimetry a byla ještě svůdnější a podobnější modelce z Vogue než dříve. Přívětivě pozdravila Elenu a pak opět ustoupila, zelené oči úzké jako oči kočky. Bonnie naopak vůbec nevyrostla - když ji objala pažemi, sahaly Eleně vlnité rusé vlasy sotva po bradu. Moment… vlnité vlasy? zamyslela se Elena. Podržela malou dívku kousek od sebe. "Bonnie! Co sis to udělala s vlasama?" "Líbí se ti to? Myslím, že takhle vypadám vyšší." Bonnie si načechrala již tak načepýřené vlny a usmála se. Hnědé oči jí jiskřily vzrušením a malý srdcovitý obličejík zářil. Elena pokročila dál. "Meredith, ty ses vůbec nezměnila." Tohle objetí bylo z obou...

První ranní úsvit začal probouzet nový den. Stefan to pozoroval z okna svého pokoje v penzionu. Pronajal si tento pokoj speciálně kvůli padacím dveřím ve stropě, které vedly na ochoz na střeše. Právě teď byly ty dveře otevřené a studený vlhký vítr fučel dolů kolem žebříku. Stefan byl již úplně oblečený, ale ne proto, že by vstával brzo. Vůbec nešel spát. Zrovna se vrátil z lesů. Několik útržků vlhkého listí mu ulpělo na botách. Úzkostlivě je očistil. Včerejší poznámky studentů mu neunikly, věděl, že čuměli na jeho oblečení. Vždycky se oblékal co nejlépe, nejen z marnivosti, ale protože mu to tak přišlo správné. Jeho školitel to často zdůrazňoval: Aristokrat by se měl oblékat tak, jak přísluší jeho stavu. Pokud to nedělá, dává tím najevo, že pohrdá ostatními. Každý má na světě své místo a jeho místo kdysi bývalo mezi šlechtou. Kdysi. Proč na takových věcech lpí? Samozřejmě, měl si uvědomit, že pokud bude hrát roli studenta, připomene mu to jeho vlastní studentská léta....

Než Elena došla ke své skřínce, ochromení přešlo a knedlík v krku se pokoušel rozpustit v slzách. Ale nebude brečet ve škole, opakovala si, nebude. Poté, co si zamkla skřínku, vydala se k hlavním dveřím. Už podruhé šla ze školy domů hned po vyučování a sama. Teta Judith bude v šoku. Ale když Elena dorazila domů, zjistila, že auto tety Judith nestojí na příjezdové cestě; určitě vyrazily s Margaret na trh. Dům byl tichý a klidný, když Elena vstupovala dovnitř. Byla za ten klid vděčná, chtěla teď být sama. Ale na druhou stranu přesně nevěděla, co si má se sebou počít. Teď, když konečně mohla plakat, zjistila, že slzy odmítají přijít. Nechala batůžek sklouznout na zem v hale a pomalu odešla do obýváku. Byl to hezký a působivý pokoj, jediná místnost v domě kromě Elenina pokoje, který zůstal zachován z původní stavby. Původní dům byl vystavěn někdy před rokem 1861 a téměř celý shořel za občanské války. Zachránit se dal jen tento pokoj s ozdobným krbem orámovaným tvarovanou ...

Úplněk stál přímo nad hlavou, když se Stefan vrátil zpátky do penziónu. Měl závrať, skoro se motal - jednak únavou a jednak z nadbytku krve, kterou si vzal. Už dlouho se tak mohutně nenakrmil. Ale výron divokých Sil u starého hřbitova ho zastihl uprostřed jeho deliria a otřásl jeho již tak slabou sebekontrolou. Stále si nebyl jistý, odkud se Síly vzaly. Sledoval lidské dívky ze svého místa ve stínu, když se najednou Síly vyřinuly zpoza nich a zahnaly je na úprk. Zmítal jím na jednu stranu strach, že dívky skončí v řece, a na druhou stranu touha prozkoumat onu Sílu a nalézt její zdroj. Nakonec se rozhodl následovat ji, nedokázal riskovat, že přijde k úrazu. Něco černého odletělo k lesům, když lidské dívky našly útočiště na mostě, ale ani Stefanovy noční smysly nedokázaly rozeznat, co to bylo. Sledoval, jak ona a její kamarádky vyrazily směrem k městu. A pak se obrátil ke hřbitovu. Ten byl nyní prázdný, očištěný od všeho, co tam předtím bylo. Na zemi ležel tenký proužek...

Milý deníčku, je mi líto, že jsem tak dlouho nic nenapsala a vlastně ani nedokážu vysvětlit proč - s výjimkou toho, že se děje tolik věcí, o kterých mám strach mluvit, třeba i jen s tebou. Nejdřív se stala ta nejděsivější věc. Ten den, co jsme byly s Bonnie a Meredith na hřbitově, byl tam napaden starý muž a skoro ho zabili. Policie stále ještě nenašla toho, kdo to udělal. Lidi si myslí, že ten starý pán je blázen, protože když se probral, začal šíleně vyvádět a křičet o očích ve tmě, o dubových stromech a takových věcech. Ale já si dobře pamatuju, co se nám ten večer stalo a lámu si tím hlavu. Děsí mě to. Všichni byli chvíli vyděšení a všechny děti musely po setmění zůstávat doma nebo chodit jen ve skupinkách. Ale teď už je to tři týdny a k dalším útokům nedošlo, takže veškerý rozruch pomalu utichá. Teta Judith tvrdí, že to musel udělat nějaký další pobuda. Tátu Tylera Smallwooda dokonce napadlo, jestli si to ten stařík neudělal sám - to bych teda chtěla vidět, jak by...

Bonnie byla na parketu, měla zavřené oči a nechala se prostupovat hudbou. Když pak na chvíli otevřela oči, Meredith ji dávala ze strany znamení. Bonnie vzpurně vystrčila bradu, ale Meredith kynula stále naléhavěji, takže nakonec pohlédla na Raymonda a poslechla. Raymond šel s ní. Za Meredith stáli Matt s Edem. Matt se mračil. Ed byl zjevně nesvůj. "Elena právě odjela," oznámila Meredith. "Jsme svobodná země," opáčila Bonnie. "Odjela s Tylerem Smallwoodem," odsekla Meredith. "Matte, určitě jsi nezaslechnul, kam se chystají?" Matt zavrtěl hlavou. "Řekl bych, že si zaslouží cokoli, co se jí stane. Ale svým způsobem je to i moje vina," dodal sklíčeně. "Myslím, že bychom měli jet za ní." "Odejít z plesu!" vyjevila se Bonnie. Pohlédla na Meredith, která bezhlasně naznačila slíbilas to. "To snad není pravda," mrmlala naštvaně. "Nevím, jak ji najdeme," řekla Meredith, "ale musíme to zkusit." A pak dodala váhavým hlasem. "Bonnie, ty náhodou netušíš, kde by mohla být?" "Já? Jasně,...

Elena odcházela do koupelny omámená a omráčeně vděčná. Vyšla rozzlobená. Nebyla si úplně jistá, jak k té proměně došlo. Ale když si omývala škrábance na obličeji a pažích, podrážděná, že tu není zrcadlo a že nechala svou kabelku v Tylerově kabrioletu, začala opět vnímat své pocity. A to, co pociťovala, byl vztek. Do háje se Stefanem Salvatorem. Je chladný a plný sebekontroly i ve chvíli, kdy jí zachraňuje život. Do háje s jeho zdvořilostí, do háje s jeho galantností a do háje s hradbami, které se zdají tlustší a vyšší než předtím. Vytáhla si zbylé sponky z vlasů a použila je k sepnutí předního dílu šatů. Pak si rozpuštěné vlasy rychle pročísla vyřezávaným kostěným hřebenem, který našla vedle umyvadla. Vyšla z koupelny s bradou vzhůru a ostrým pohledem. Nevzal si sako znovu na sebe. Stál u okna ve svém bílém svetru. Měl skloněnou hlavu a celý napjatý na ni čekal. Aniž zvedl hlavu, ukázal na kus tmavého sametu, který byl přehozený přes opěradlo židle. "Možná by se ti to...

Ona není reinkarnací Katherine. Stefan jel svým autem zpět k penzionu, kolem se rozléval levandulový pokojný mír jako vždy těsně před úsvitem. Přemýšlel o ní. To jí také řekl a je to pravda, ale teprve nyní si uvědomil, jak dlouho se k tomuto závěru propracovával. Už týdny vnímal každé Elenino nadechnutí i pohyb a všimnul si každého rozdílu mezi oběma ženami. Vlasy měla o nějaký ten odstín světlejší než Katherine a řasy i obočí naopak tmavší. Katherine je měla téměř stříbrné. A byla o kousek větší než Katherine. Také se pohybovala svobodněji, dívky jejího věku nakládaly se svým tělem s větší volností. Dokonce ani její oči, ty oči, které ho onen první den přikovaly na místě šokem z poznání, nebyly stejné. Katherine je měla obvykle rozšířené dětským údivem, nebo sklopené, jak se slušelo na dívku v pozdním patnáctém století. Ale Elena byla zvyklá se podívat zpříma a hledět na vás, aniž by uhnula pohledem. A občas se jí oči zúžily odhodláním nebo výzvou tak, jak to Katherine...

Milý deníčku, tohle píšu během hodiny trigonometrie a jenom doufám, že mě při tom paní Halpernová neuvidí. Včera večer jsem neměla čas psát, i když jsem chtěla. Včerejšek byl bláznivý, zmatený den, stejně jako ten den, kdy se konal maturitní ples. Když tu dnes ráno sedím ve škole, mám skoro pocit, že všechno, co se stalo přes víkend, byl jen sen. To zlé bylo hodně zlé, ale to dobré bylo tak moc moc dobré! Nevznesu proti Tylerovi obvinění na policii. Ale byl podmínečně vyloučen ze školy i z fotbalového týmu. Stejně tak Dick, za to, že se opil na plese. Nikdo to neřekl, ale myslím, že hodně lidí je přesvědčených, že je zodpovědný za to, co se stalo Vickie. Bonniina sestra viděla včera Tylera na klinice a říkala, že má pod každým okem monokla a obličej plný modřin. Nedokážu si pomoct, mám strach, co se stane, až se s Dickem vrátí do školy. Mají teď ještě o mnoho víc důvodů nenávidět Stefana. Což mě přivádí ke Stefanovi. Když jsem se dneska ráno probudila, v panice jsem si...

Elena klopýtala zšeřelou chodbou a pokoušela si představit, co je okolo. Pak se svět náhle rozsvítil a zjistila, že se nachází mezi známými řadami skříněk. Úleva ji zasáhla tak silně, že téměř vykřikla. Nikdy by neuvěřila, že bude tak vděčná jen za to, že vidí. Minutu jen tak stála a vděčně se rozhlížela. "Eleno! Co tu děláš?" Byly to Meredith a Bonnie, pospíchaly halou směrem k ní. "Kde jste proboha byly?" zeptala se zprudka. Meredith se zašklebila. "Nemohly jsme najít Shelbyho. A když jsme ho nakonec našly, spal. To myslím vážně," dodala, když se na ni Elena nevěřícně podívala. "Spal. A pak jsme ho pořád nemohly probudit. Teprve když se světla znovu rozsvítila, otevřel oči. Tak jsme vyrazily zpátky za tebou. Ale co dělᚠzrovna tady!" Elena zaváhala. "Už mě unavilo čekat," řekla co nejbezstarostněji. "Stejně si myslím, že jsme pro dnešek udělaly už dost práce." "No vidíš," ozvala se Bonnie. Meredith neřekla nic, jenom se na Elenu pronikavě a zkoumavě zadívala. Elena měla...

Elena se zvolna otáčela před velkým zrcadlem v ložnici tety Judith. Margaret seděla v nohách veliké sloupkové postele a vážně kulila modrá kukadla obdivem. "Přeju si, abych měla taky takové šatičky na Halloween," řekla. "Mně se nejvíc líbíš jako malé bílé koťátko," odpověděla Elena a políbila ji mezi dvě bílá ouška, která Margaret měla na čelence ve vlasech. Pak se obrátila k tetě, která stála u dveří s připravenou jehlou a nití. "Jsou dokonalé," pochválila vřele. "Nemusíme změnit vůbec nic." Dívka v zrcadle klidně mohla vystoupit z jedné z Eleniných knih o renesanci. Měla holé hrdlo a ramena a těsný živůtek ledově modrých šatů zdůrazňoval její štíhlounký pas. Dlouhé široké rukávy byly prostřižené tak, že jimi vykukovala bílá hedvábná košilka vespod. Široká rozevlátá sukně se letmo dotýkala podlahy kolem ní. Byly to opravdu krásné šaty a bledě modrá barva podtrhovala tmavější modř jejích očí. Když se Elena odvracela od zrcadla, padl jí zrak na starobylé kyvadlové hodiny...

Elena stála v kroužku dospělých a policistů a čekala, až bude moci pryč. Věděla, že Matt stihnul varovat Stefana včas - přečetla mu to ve tváři - ale nedostal se k ní, aby jí mohl všechno říct. Konečně se pozornost všech zaměřila na mrtvé tělo a ona se mohla odpojit ze skupinky. Zamířila k Mattovi. "Stefan se dostal v pořádku pryč," řekl a díval se na skupinku kolem těla. "Ale řekl mi, abych se o tebe postaral, a já chci, abys zůstala tady." "Aby ses o mě postaral?" Znepokojení a podezření jí projelo jako vlna. A pak, téměř šeptem, dodala: "Chápu." Chvíli přemýšlela a pak opatrně promluvila. "Matte, potřebuju si umýt ruce. Bonnie na mě přenesla nějakou krev. Počkej tu, za chvíli se vrátím." Začal protestovat, ale ona už vyrazila pryč. Když dorazila k dívčím šatnám, zvedla zakrvácené ruce na vysvětlenou a učitel, který tam nyní hlídal, ji pustil dovnitř. Avšak jakmile se dostala do šatny, pokračovala v cestě ke dveřím na protější stěně a do setmělé školy. A odsud ven do...

Elena cítila, jak se jí při těch slovech ježí chloupky na krku. "To nemyslíš vážně," řekla rozechvěle. Vzpomněla si, co viděla na střeše, na krev rozmazanou po Stefanových rtech, a silou vůle se přiměla od něj neucuknout. "Stefane, já tě znám. Tohle jsi nemohl udělat…" Ignoroval její protesty a dál upřeně zíral do prázdna očima planoucíma jako zelené kousky ledu u paty ledovce. Hleděl skrze ni, do nějakých nepředstavitelných dálek. "Když jsem toho večera ležel v posteli, doufal jsem proti vší pravděpodobnosti, že za mnou přijde. Už jsem na sobě začínal pozorovat některé změny. Lépe jsem viděl ve tmě a také se mi zdálo, že lépe slyším. Cítil jsem se silnější než dřív, plný jakési základní životní energie. A měl jsem hlad." "Byl to takový hlad, jaký jsem si předtím neuměl představit. U večeře jsem zjistil, že obyčejné jídlo a pití mě nemohou uspokojit. Nerozuměl jsem tomu. A pak jsem zhlédl bílé hrdlo jedné ze služebných a už jsem věděl, co se děje." Zhluboka se...

Jakmile Stefan dovedl Elenu k jejímu domu, zamířil do lesů. Jel po Old Creek Road, řídil svůj vůz pod mohutnými mraky, skrze které nebylo vidět ani kousíček oblohy, až na to místo, kde parkoval první den školy. Zanechal tam auto a pokusil se vrátit přesně po svých stopách na mýtinu, kde zahlédl havrana. Jeho lovecký instinkt mu pomáhal, připomínal si tu tvar keře, tu podivně zkroucený kořen, až najednou stál na pasece lemované věkovitými duby. Tady. Pod touto duchnou špinavě hnědých listů možná ještě zůstaly kosti onoho králíka. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil, aby posbíral své Síly a vyslal zkoumavou myšlenku. A poprvé od chvíle, kdy přišel do Fell's Church, pocítil záchvěv odpovědi. Ale zdál se matný a kolísavý a nedokázal určit, odkud pochází. Povzdechnul si a obrátil se - a zůstal jako přikovaný. Před ním stál Damon, paže zkřížené na prsou, a opíral se o dub. Vypadal, jako by tu stál celé hodiny. "Takže," pronesl Stefan ztěžka, "je to pravda. Uplynula dlouhá doba,...

Elena pospíchala do školy, měla pocit, jako by tam nebyla celé věky. Minulá noc jí připadala jako zážitek z raného dětství, který si stěží pamatuje. Ale věděla, že dnes bude muset čelit jejím následkům. Minulý večer musela čelit tetě Judith. Teta byla velmi rozčílená, když jí sousedé řekli o vraždě, a znepokojila se ještě více, když zjistila, že nikdo zřejmě neví, kde je Elena. Než se Elena dostala někdy kolem druhé ráno domů, byla šílená strachy. Elena to nemohla vysvětlit. Mohla jen říct, že byla se Stefanem a že věděla, že ho obviňují, ale že si je jistá jeho nevinou. Všechno ostatní, co se odehrálo, si musela nechat pro sebe. I kdyby jí teta Judith uvěřila, nikdy by to nepochopila. Dnes ráno Elena zaspala a šla pozdě. Když pospíchala ke škole, na ulici kromě ní už nikdo nebyl. Obloha nad hlavou byla šedivá a zvedal se vítr. Zoufale toužila vidět Stefana. Celou noc v tvrdém spánku o něm měla noční můry. Jeden sen byl zvláště živý. V něm viděla Stefanův bledý obličej...